Prvními horolezci, kteří v Adršpašských skalách podnikli výstupy, byli členové saského klubu K.V.Lössnitz 1912. Do Adršpachu přijeli na Svatodušní svátky roku 1923 a strávili zde několik dní. 20. května vystoupila skupina devíti lezců vedená Willi Adamem na Krále (Pfingsturm). Druhý den zdolali Cimbuří a v následujících dnech byli úspěšní při výstupech na Saskou hlavu, Martinskou korunu a Orla.
Nadšeni krásou Adršpašských skal a množstvím panenských vrcholů se za necelý měsíc opět objevují v Adršpachu. Trojice lezců Otto Rülke, Otto Dietrich a Wilhelm Fiehl poprvé vystupuje na Milence a následující den na Starostovou. Do začátku druhé světové války byla většina výstupů záležitostí saských a sudetských lezců. Výjimkou byl zájezd členů Klubu českých alpinistů v roce 1935, kteří při svých výstupech zdolali Milence, Štěpánskou korunu a prvovýstupem Džbán.
Před válkou začínají v Adršpašsko-teplických skalách lézt také místní lezci z Teplic nad Metují a Dolního Adršpachu. V roce 1941 měl "Kletter Klub Einheimischen" z Adršpachu patnáct členů z nichž patřil k nejaktivnějším Herbert Fichtner.
20. srpna 1944 přicházejí do Adršpachu na zvláštní propustku poprvé členové náchodského horolezeckého oddílu. Mají za sebou řadu prvovýstupů na Ostaši, jediné skalní oblasti, která nebyla zabrána Německem. Vladimír Kršiak, Jiří Kleiner a Otmar Beneš vylezli tehdy Babiččinu lenošku nedaleko vstupu do skal. Skromný začátek, ale 17. září se Otmar Beneš s Vladimírem Kršiakem objevují v Adršpachu znovu a tentokrát zdolávají nejznámější a nejvyšší vrchol-Milence.
V prvních poválečných letech již k výpravám do skal nebylo třeba zvláštních povolení, Adršpašsko-teplické skály se staly opět součástí Československa. Za zmínku stojí prvovýstup na Elišku z roku 1947 (Vladimír Škaroupka, Miloslav Jirka a Miroslav Tomek), prostoupení údolní spáry na tutéž věž Františkem Schejbalem a Františkem Frankem v roce 1950 a prvovýstup na Hrad (František Schejbal a Stanislav Čepelka 1948).
V roce 1960 přijíždějí opět do Adršpachu saští lezci. Herbert Richter začíná řadu svých prvovýstupů například Papouščí spáru na Papouška nebo Slunovrat na Starostu. Werner Rump s Václavem Brucknerem a Jiřím Nejezchlebou zdolávají Západní spárou Tyroláky.
Nová generace 50. a 60. let se skupinou mladých místních lezců se pouští do obtížných spár a vytyčuje nové stěnové výstupy. Největší jméno si svými prvovýstupy získal Karel Hauschke (Kokša). V roce 1962 nastupuje do těžkých neprostoupených stěn v Adršpachu. Údolní cesta na Vévodu (s Janem Záleským) proťala mohutnou Údolní stěnu stejně jako Dvoudenní cesta otevřela první z řady spár na Pegasa. O rok později s Rudolfem Zeidlerem leze slavnou Leteckou cestu na Milenku. O dva týdny později s Václavem Hornychem lezou Dlouhý kout na druhé straně souvěží. Karel Hauschke s Jaroslavem Krecbachem patří v následujících letech k nejlepším lezcům. Jejich společné prvovýstupy: Decháč na Krále, Houbařská cesta na Zub, Čarovná stěna na Kokšovu věž. Na této cestě jim byl partnerem Vladimír Meier, spoluautor impozantní Klenby na Zámek.
Adršpašské skály byly vždy považovány za domov spárařů v jejichž výčtu nemůže chybět Ladislav Šolc s prvovýstupem Bílá růže na Koberce, kterou vylezl v létě 1968 s Bertholdem Rosenbergem. Jeho jistotu ve spárách dosvědčují také nejištěné prvovýstupy: Údolní cesta na Věž Jeana Franka nebo Rangers na Studenta.
60. a 70. léta zaznamenala největší vzestup lezení. Horolezecké srazy od roku 1966 v počtu asi 200 účastníků zaznamenaly po deseti letech přibližně desetinásobnou účast horolezců z celé republiky.
V souvislosti s 60. a 70. lety nelze zapomenout na Václava Brucknera, který své prvovýstupy v Adršpachu dělá již čtyřicátý rok, a Milana Rusého nejen v souvislosti s jeho cestou Iljův odkaz na Starostovou, ale také s úctyhodným počtem jiných prvovýstupů. A další jména? Jan Farkaš (Jeny), výborný spárař podporovaný rodinným klanem stejně dobrých sourozenců; Leopold Páleníček s Františkem Půlpánem a Jaroslav Poul (Piki) s Petrem Blahnou (Pete), dvě ustálené dvojice prvovýstupců, vylezli v Adršpachu řadu krásných prvovýstupů; slušnou řadu přidal Ilja Špitálský; Václav Hornych s Miroslavem Vackem a Petrem Holým především Údolní hranu na Štěpánskou korunu; výjimečný je i Jaroslav Houser (Piskoř). Zvláštní partu vytvořili "Atleti" Vladislav Arnošt, Antonín Umlauf a Aleš Havlíček. Podobnou partou byli "Gerdovci" Jaromír Gereg, Václav Černý, František Ostradický (Angrešt) a Stanislav Šafář. Stálicemi jsou již léta Ivan Kobr a Karel Živný. A na závěr Antonín Rousek, Miloš Nosek, Miloš Rain (Klokan), Miloš Pražák a Jiří Rymeš (Lalubi), na jejichž kroky narazíte v Ádru na každém kroku. Samostatnou kapitolu tvoří Stanislav Lukavský (Cikán) a Petr Mocek s téměř stovkou prvovýstupů ročně.